__________________________________________________DREAMING EVERY TIME AND FOREVER________________________________________________________

Balada o nás dvou

1. února 2009 v 18:31 | Niky737 |  Poezie

On:
Po tváři ti tečou slzy - holka.
Života odžitá ani né půlka,
tak proč se na svět mračíš?
Proč tváře slzama si zmáčíš?

Už zase sama usínáš.
Do postele sama uleháš.
Po cestě osamoceně kráčíš!
Do nebe svoje prosby křičíš.

Hledáš spřízněnou duši,
když se usměju hořej ti uši.
Života odžitou ani né půlku.
Všude je spousty kluků.

Ref: Oba:
Svobodně si krajinou plout.
Zbavit se všech lidskejch pout.
Najít si společnou cestu a cíl.
Být spolu každý den o kousek dýl.

Najít co srdce ukrývá.
Oběvit v čem láska spočívá.
Do větru polibky si posílat
a okolní svět vůbec nevnímat.

Ona:
Bojím se pravdy, bojím se lží.
Pro tento okamžik mi v hlavě leží,
že já v pohádky dávno nevěřím,
radši zůstanu sama se svým trápením.

O půlnoci zvony z kostela zní,
v noci se lehce hledá spříznění.
Štěstí se na mě dávno neusmívá.
Jednou už jsem chtěla být naplno živá.

Najednou přišlo setkání,
odpovědi pohledem bez ptaní.
"Tak tohle beru jako výsměch osudu,
tomuhle já prostě věřit nebudu!"

Ref: Oba:
Svobodně si krajinou plout.
Zbavit se všech lidskejch pout.
Najít si společnou cestu a cíl.
Být spolu každý den o kousek dýl.

Najít co srdce ukrývá.
Objevit v čem láska spočívá.
Do větru polibky si posílat
a okolní svět vůbec nevnímat.

On:
Holka tvoje oči jsou uplakaný,
tvoje rty strašně osamocený.
Začínám mít o tebe strach - to nakaždej pád.
No nekoukej, mám tě rád.

Moje svoboda byla vždy nedobytná,
jenže už sem poznal že si stejně jako já jiná.
Nedokážu na tvý oči zapomenout,
to s tebou chci na jedný lodi plout.

Jako jed zaplavila si moje tělo
a pochopil sem že si mého života světlo.
Nevím jak, ale ukradla si mi duši.
Odteď pro tebe moje srdce buší.

Ref: Oba:
Svobodně si krajinou plout.
Zbavit se všech lidskejch pout.
Najít si společnou cestu a cíl.
Být spolu každý den o kousek dýl.

Najít co srdce ukrývá.
Oběvit v šem láska spočívá.
Do větru polibky si posílat
a okolní svět vůbec nevnímat.

Ona:
Noční Prahou se toulám,
asi tebe tam hledám.
Zmatek v hlavě a nikde stání.
Už mě nebaví věčné váhání.

Po tobě lásko se soužím.
Po tobě lásko ze srdce toužím.
To tvým očím se vzdávám,
moje srdce ti dávám.

Je to jako hrozně prudkej jed,
najednou si celej můj svět.
Byly lásky, ale tohle je vážně síla.
Mám pocit jako bych se právě zrodila.

Ref: Oba:
Svobodně si krajinou plout.
Zbavit se všech lidskejch pout.
Najít si společnou cestu a cíl.
Být spolu každý den o kousek dýl.

Najít co srdce ukrývá.
Oběvit v šem láska spočívá.
Do větru polibky si posílat
a okolní svět vůbec nevnímat.

Svobodně si krajinou plout.
Zbavit se všech lidskejch pout.
Najít si společnou cestu a cíl.
Být spolu každý den o kousek dýl.

Najít co srdce ukrývá.
Oběvit v šem láska spočívá.
Do větru polibky si posílat
a okolní svět vůbec nevnímat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mmilii mmilii | E-mail | 1. února 2009 v 23:36 | Reagovat

Verunko, to je krásná básnička, která vystihuje celou krajinu Tvé duše v její úžasné rozmanivé kráse. Poezie je poselství duchovní krásy Řádu tohoto světa, se kterým sdílíš svůj smysluplný kontakt....Sdílej ho, protože v tom sdílení najdeš prohloubený cit a smysl pro krásu v umění, ale i v životě......a každý den může se stát tak malým svátkem.....je to krásná básen, je pravdivá....proto je tak krásná!!

2 f.g f.g | 17. února 2012 v 20:41 | Reagovat

Verunka je velký snílek,...pěkně napsaná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama