__________________________________________________DREAMING EVERY TIME AND FOREVER________________________________________________________

Cesta z osamění

13. listopadu 2008 v 12:03 | Niky737 |  Poezie
Jak mám žít, když obklopuje mě prázdnota,
a jak mám snít, když kolem mne je temnota.
Jak dyýchat, když na mých prsou je prázdná díra.
Jak cítit sílu, když zemřela má víra.

Dlouho, už dlouho vím, že jsem jiná,
teď je ta myšlenka silná.
Už od dětských let v ní věřím,
už od mala k ní mířím.

Cesta, která jest lemována zoufalstvím.
Bolest, strach a zmar, ruku v ruce se soužením.

Kráčíš dál a dál, v mysli naději máš,
pláčeš bolestí, tu samotu navnímáš.
Pro jediný sen, pro jediné přání,
už víř že vše přetrpíš, že nezastavíš do skonání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Uzza Uzza | Web | 13. listopadu 2008 v 12:11 | Reagovat

Ahoj u mě je VGF tak se zappoj !!!

2 Blair Blair | E-mail | Web | 13. listopadu 2008 v 19:51 | Reagovat

Ahojky, mohla by jsi mi poslat moc prosím taky poslat rozbřesk?? P.S. máš mooc hezkej blog, nechceš se spřátelit??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama